Příslušnost k denominaci jako měřítko kvality křesťana
Představte si situaci, kdy spolu mluví dva křesťané, kteří se neznají. Jednou z prvních otázek bude: "Do kterého sboru (církve, společenství) patříš?" Na základě odpovědi si pak vytvoří představu o tom druhém a o kvalitách jeho duchovnosti.
Problém nastane v případě, že odpovědí bude: "Nejsem členem žádné Církevní Organizace." V tom okamžiku se v mysli člena organizace objeví pojem: "sektář, odpadlík, pomatenec...", naučeně vnímaný jako nebezpečí.
Běžně se tedy setkáváme s tím, že "kvalita duchovnosti" člověka je posuzována podle příslušnosti ke konkrétní denominaci. Jestliže někdo není v žádné Organizaci členem, lidé ztrácejí pevnou půdu pod nohama a najednou nevědí, jak takového člověka posoudit, co si o něm myslet.
Různé názory různých Církevních Organizací jsou špatným svědectvím pro lidi okolo, neboť jasně ukazují, že se v těch učeních jedná o cokoliv, jen ne o shodu v pravdě. Potom tvrzení křesťanů z těchto organizací, že mají "pravdu", vyznívá docela hloupě.
Jak se k tomuto problému vyjadřuje Bible
Zastánci povinné příslušnosti k určité církevní organizaci rádi argumentují veršem Židům 10,25
Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Když studujeme, jak je v Písmu zmiňována církev, často se setkáme s tím, že určitý list, vzkaz nebo dar byl určen např. "církvi ve Filipech", "církvi v Korintu" apod. Představte si, že byste dnes psali dopis a adresovali ho "církvi v Praze". Z takového adresování by dnes nebylo možné poznat, které denominaci je dopis určen, neboť křesťané jsou již rozděleni v mnoha vzájemně se nesnášejících Organizacích. Tyto jsou vlastně rezervace pro křesťany, kde můžou a nakonec víceméně budou udržování pod stálým vlivem ducha Bezbožnosti.
Přesto v novozákonní době se nehovořilo o dopise určeném nějaké denominaci, ale opravdu bylo myšleno "církvi", tedy Bohem povolaným. Znamená tedy pojem církev v dnešní době něco jiného než v novozákonní době? Jestliže Nový Zákon hovoří např. o církvi v Římě, v Korintu, v Kolosách...pak zde byli míněni lidé, kteří v tom kterém městě skutečně a věrně následovali Boha.
To zcela koresponduje s tím, že Písmo definuje církev jako všechny, kdo si zachovávají čistou víru v pravého Ježíše Krista a věrně Ho následují. Potom verš o zanedbávání společných shromáždění dostává najednou zcela jiný význam. Už neuvažujeme o tom, že je nám zde Biblí dáno jako povinnost patřit k určité církevní organizaci.
Společná setkání nejsou "ekumena" různých názorů. Dnes však již kvůli dodatečným učením Církevních Organizací uspořádat NEJDOU
Společná shromáždění jsou prostě a dobře setkávání těch, kdo patří Bohu. Ježíš říká, že stačí, aby se v Jeho jménu sešli dva nebo tři lidé a už tehdy bude On sám uprostřed nich. Kdekoli se tedy scházejí ti, kdo patří Ježíši Kristu, jde o Písmem zmiňované "společné shromáždění".
Satan se samozřejmě velmi snaží, aby křesťany omezil a spoutal, aby se náhodou nestalo, že začnou v moci Ducha Svatého bojovat a používat Jeho dary k potírání Satanových aktivit. Proto jako náhražku skutečné Církve připravil církevní organizace, tedy organizace lidské, které mají pevně danou strukturu a hierarchii, systém nadřazené autority, podřízenosti a zodpovědnosti ne primárně vůči Bohu, ale vůči lidem a jimi vytvořenému systému.
Slovo Cíkrev se tedy stalo synonymem pro Organizace
Časem se změnil význam slova Církev natolik, že si pod tímto pojmem představujeme právě jen tyto lidské organizace. Pak bychom se při zmínce "církev v Praze" logicky ptali, kterou má pisatel listu na mysli. Snad evangelickou? Nebo baptisty? Možná jednotu bratrskou?
V Božím slově je ale Církev jasně definována jako všichni, kdo mají čistou víru v jediného pravého Boha a nepřijali žádná bludná učení světa. Proto ti, kdo si věrně zachovávají tuto čistou víru a pravidelně se spolu setkávají, nepotřebují být spoutaní formální příslušností k lidské organizaci a nemusejí se nechat deptat veršem o zanedbávání společných shromáždění. Vždyť právě Organizace jim ve společném setkávání brání. Každé jejich setkání je totiž shromážděním skutečné Boží Církve. Hlavou této Církve je Ježíš Kristus a učitelem, který uvádí do veškeré pravdy, je Duch Svatý.
Protože pro lidi je velmi pohodlné, když mohou někoho "definovat" pomocí příslušnosti k církevní organizaci, staví se většinou odmítavě k těm, kteří se rozhodli nepatřit do žádné z nich a raději plně důvěřovat Bohu, že On sám je schopen svou Církev vést. Musíme ale mít na paměti, že církevní organizace patří primárně lidem, a nikoli Bohu. Skutečnou církev nelze vtěsnat do lidmi vytvořené hierarchie.