Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu
Antikristovsky zneužitý verš
Verš Filipským 4, 13 – „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu“ - patří bezesporu k těm často citovaným a křesťané se jím navzájem povzbuzují.
Tento verš se ale stal také nástrojem vyznavačů falešného evangelia prosperity, kteří tvrdí, že křesťané mají "právo" na tomto světě žít život v bohatství a úspěchu (míněn zejména úspěch v kariéře), a že to mohou dokázat a mají o to usilovat právě proto, že přece „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu“.
Podívejme se tedy na kontext verše:
Filipským 4, 10-13 Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že již zase rozkvetla vaše péče o mne. Vím, vždycky jste na to mysleli, jen jste neměli příležitost. Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.
V kontextu se tedy zjevně jedná o to, že Ježíš dává svým následovníkům sílu unést cokoli, co je potká, ať už je to bohaství nebo chudoba, hlad nebo nasycenost. Jinými slovy je zde jasně řečeno, že apoštol Pavel měl zkušenost i s hladem a chudobou, což se, pravda, hlasatelům evangelia prosperity ani trochu nelíbí. Stejně tak by tento celý kontext vůbec nebyl oblíbený na "křesťanských konferencích", kde jsou lidé uchváceni myšlenkou, že mohou očekávat radikální zlepšení svého života po nějakém duchovním rituálu. Často je tento bludný názor formulován až ve smyslu: "když nám Bůh slíbil požehnání, tak si pojďme vzít, co nám nabízí. Nebudeme se přeci stydět, musí nám to požehnání vydat. Přeci nemůže lhát"
Proto také hlasatelé tohototo vytrženého verše tak rádi zamlčují skutečný kontext a vyzdvihují pouze část celé pasáže. Aby mohli prohlašovat, že Bůh údajně chce, aby si křesťané budovali úspěšný byznys a hromadili bohatství a majetek zde na zemi.
K tomu se ale Písmo staví zcela jednoznačně: Matouš 6, 19-21 Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Ten, kdo si ukládá „poklady“ na zemi, se k nim postupně stále více upíná a tím se pevněji připoutává k tomuto světu, místo k Božímu království. Proto pasáž z listu Filipským mluví o tom, že Ježíš dává svým následovníkům sílu unést i dostatek a hojnost. Svým způsobem je nadbytek pro křesťana rizikovější než nedostatek. Ne nadarmo Bible říká, že peníze jsou "kořen veškerého zla".
Trvalý život v nadbytku totiž může vést k tomu, že člověk začne více spoléhat na majetek a peníze než na Boha, a Satan toho umí mistrně využít. Pavel velmi moudře mluví o tom, že se umí uskromnit i užívat hojnost. Člověku smýšlejícímu tělesně (což se žel týká i mnohých těch, kdo se považují a prohlašují za křesťany) se totiž nadbytek snadno může stát pastí.
Shrnutí:
13. verš ze 4. kapitoly Filipským není tedy argumentem pro tvrzení, že křesťané jsou povoláni k tomu, aby byli vždy bohatí a úspěšní na tomto světě. Naopak zdůrazňuje, že je to pouze Ježíš, který dává svým věrným sílu unést jak nedostatek, tak i nadbytek, aniž by jim to uškodilo.