Očistec
Prazvláštním lidským výmyslem je takzvaný OČISTEC. To je smyšlené místo, kde mají údajně trpět duše, aby odčinily své hříchy. Tato démonská nauka mimo jiné ospravedlňuje představu, že bytosti, vyvolávané při spiritizmu, můžou být skuteční mrtví lidé, kteří se nedopatřením někde zasekli na cestě. Učení o očistci nemá nic společného s Písmem a nikde v Bibli se zmínka o něm nevyskytuje.
Očistec se velmi hodí pro klamání lidí, neboť velice často také dodatečně doplňuje Mariánský kult, rovněž umožňuje konání promluv k mrtvým (to démoni vždy vítají). Umožňuje také pohodlnější život, neboť se s představou očistce dá tolerovat větší lež. Očistec také vkládá do schématu Boží lásky dodatečný nadpřirozený pocit Boží pomstychtivosti, kterým se v nepravdivé církvi ospravedlňuje pocit hnusu a zděšení při komunikaci s démonickými zjeveními.
Jako každá syntetická nepravda, i učení o OČISTCI nachází vysvětlení jen samo v sobě a argumenty pro existenci očistce pocházejí jen ze samotného učení. (Tímto přístupem je samozřejmě možné obhajovat JAKOUKOLIV myšlenku).
Žádná učení o očistci tedy nepochází z Písma, ale pochází od lidí, kteří si je buď vymysleli, a nebo hůře, přímo jej obdrželi díky satanovu klamu v podobě zjevení Panny Marie. Tomuto démonickému zjevení podlehlo obrovské množství lidí, a jsou jím tedy bezezbytku manipulováni a podobná bludná učení od něj přijímají.
V následujícím textu si můžeme ověřit výse uvedené skutečnosti. Můžete si je také ověřit samostatně v jiných textech o Očistci.
Duše v očistci jsou hodny politování, byť si jsou svoji spásou jisty, neboť: Nemohou - jako je tomu na zemi - dosáhnout od Boha odpuštění konáním dobrých skutků, ale jen utrpením. Pro ně nastala noc, o níž praví Kristus: (Jan 9,4), "že nikdo nebude moci pracovat." Biskup Dr. Pavel Keppler z Rottenburgu říká: "Kyvadlo hodin v očistci stále odtikává: trpět, čekat, trpět, čekat..."
Utrpení duší v očistci nepřináší zásluhy, t.j. za muka trpěná v očistci se jim nedostane odměny v nebi, kdežto lidem na zemi za trpělivé snášení útrap kyne věčná odměna. Po smrti už není příležitost ke konání dobrých skutků. Duše v očistci jsou na tom do jisté míry hůř než žebráci, protože ti mohou prosit bližního o pomoc, ale duše v očistci ne. Musí jen trpělivě a odevzdaně snášet očistu. Jen velmi zřídka je některé duši dovoleno, aby se zjevila na zemi a prosila o pomoc.
Katolická Církev se modlí za zemřelé v Kristu, za ty, kdo do ní náleželi. Při Mši svaté se modlí kněz: "...kteří nás předešli se znamením víry..." K politování jsou proto duše těch, kteří nevěří v očistec, neboť jejich příbuzní na ně v modlitbách nevzpomínají, považujíc to za zbytečné. Je proto velmi záslužné, pamatujeme-li v modlitbách i na duše jinověrců, trpících v očistci. Mnohým duším v očistci se dostává útěchy od sv. andělů a především od Panny Marie (viz. Mariina Doba 3/01).
Sv. Františka Římská praví, že anděl strážný vnuká také pozůstalým, aby se za duše zesnulých modlili a dávali za ně sloužit Mše svaté. I přímluvné modlitby věřících na zemi vlévají balzám do jejich utrpení a zkracují jim dobu trestu. Suaréz a jiní teologové učí, že andělé sdělují duším v očistci, kdo se za ně na zemi modlí.
Zvláštní radost pociťují duše, je-li některá z nich vykoupena a přijata do nebe. Ctih. K. Emmerichová praví:"Nelze vylíčit radost a útěchu, pociťovanou dušemi, které ještě zůstaly v očistci, je-li některá z nich vysvobozena." Zde již není místo pro závist, ale prožívá se opravdové "společenství svatých". Duše v očistci se radují i z toho, že nemohou již hřešit a že nepodléhají více pokušením. Jejich vůle je nyní shodná s vůlí Boží a snášejí proto své utrpení s velikou odevzdaností. A právě tím se liší toto místo od pekla, kde panuje jen zoufalství a kde se ozývají jen výbuchy vzteku.
Sv. Kateřina Janovská říká: "Vůle duší v očistci se úplně srovnává s vůlí Boží; nenazývají svá utrpení trestem a bolest nepovažují za trest. Klidně a odevzdaně se podrobují řízení Božímu, které berou na sebe z čisté lásky. Pokládají za důkaz velkého milosrdenství, že se mohou v očistci zbavit skvrn hříchů, s nimiž by nikdy nechtěly předstoupit před tvář Boží spravedlnosti... jejich touha patřit na tvář Boží je palčivější než žár očistného ohně."
Touha patřit na tvář Boží..... Muka v očistci jsou těžší než trápení na zemi, čemuž v hloubi duše málo věříme, protože očistec neznáme z vlastní zkušenosti! Sv. Kateřina Janovská říká, že žádný jazyk nemůže popsat, co trpí duše v očistci, žádný člověk nemůže pochopit, co a jaký stav to je, být bez osobitné milosti Boha.